Původce onemocnění 

Neoehrlichióza je způsobena patogenním mikroorganizmem Candidatus Neoehrlichia mikurensis, který byl identifikován v roce 2004 v myších na japonském ostrově Mikura. Jedná se o gram-negativní intracelulární bakterii, patřící do čeledi Anaplasmataceae, podobně jako Anaplasma (Ehrlichia) phagocytophilum, způsobující lidskou ehrlichiózu. Vyskytuje se u hlodavců, z nichž je klíšťaty přenášena na větší savce včetně člověka. Promořenost infikovaných klíšťat v Evropě se pohybuje mezi       0,1-24,3 %, přičemž nejvyšší výskyt je ve střední Evropě.

Výskyt v České republice

Ze vzorků analyzovaných v letech 2018-2022 v laboratoři Protean bylo  6,2% klíšťat přenašeči neoehrlichie. V odborné literatuře je uváděn výskyt mezi 0,8-11,6 %. Na základě klíšťat vyšetřených v laboratoři Protean s.r.o. byly připraveny přehledy výskytu infikovaných klíšťat v jednotlivých letech.

Neoehrlichióza

Onemocnění bylo objeveno teprve v roce 2010 a je zvláště nebezpečné pro osoby se sníženou obranyschopností, tedy pro pacienty s autoimunitními nemocemi, poruchami krvetvorby, onkologické pacienty, pacienty bez sleziny nebo po transplantacích. Neoehrlichióza byla ale popsána i u naprosto zdravých osob. Jeden takový případ skončil dokonce úmrtím pacienta. Hlavní nebezpečí této nemoci spočívá v tom, že pokud není správně diagnostikována, může být považována za hematologické či autoimunitní onemocnění nebo nesouvisející cévní příhodu, což může vést k nesprávné léčbě (např. nasazení kortikosteroidů či dokonce chemoterapie).

Příznaky

Průvodním příznakem je zimnice s vysokou a opakující se horečkou. Dalšími příznaky pak může být stěhovavá bolest svalů, bolesti kloubů, bolest hlavy, nevolnost, ztuhlost krku. Pacienti mají silně zvýšený CRP. 

Nejzávažnějším příznakem jsou však cévní a tromboembolické příhody, které nejsou běžně dávány do spojitosti s bakteriální infekcí, pro neoehrlichiózu jsou ale charakteristické. C. Neoehrlichia mikurensis totiž napadá endoteliální buňky a způsobuje záněty cévní výstelky spojené s emboliemi.

Diagnóza

Jediným spolehlivým diagnostickým prostředkem pro detekci tohoto patogenu je průkaz pomocí PCR. C. Neoehrlichia mikurensis byla detekována v krvi nebo kostní dřeni, ale ne v mozkomíšním moku. Doposud bohužel neexistují spolehlivé sérologické testy.

Komplikace související s neoehrlichiózou mohou nastat u hospitalizovaných pacientů se závažným onemocněním, jako je např. lymfatická leukémie či různá autoimunitní onemocnění, kdy běžné testy neprokáží skutečnou bakteriální infekci. Tito pacienti mohou být pak neadekvátně léčeni imunosupresivy či chemoterapeutiky, což nevede k uzdravení, ale naopak ke zhoršení zdravotního stavu.

Léčba

Doporučenou léčbou je doxycyklin (100mg 2x denně), při intoleranci k doxycyklinu pak rifampicin (300mg 2x denně). K vymizení příznaků dochází během 5-ti dnů. Optimální délka léčby však není doposud známa, doporučuje se 3-6ti týdenní léčba.

Odkazy:

Neoehrlichiosis: an emerging tick-borne zoonosis caused by Candidatus Neoehrlichia mikurensis

Candidatus Neoehrlichia mikurensis’ in Europe

Infections With the Tick-Borne Bacterium “Candidatus Neoehrlichia mikurensis” Mimic Noninfectious Conditions in Patients With B Cell Malignancies or Autoimmune Diseases